Odpovědi na otázky

125. Je možné pozemské zmrtvýchvstání?

OTÁZKA: Přísní církevně věřící lidé často poukazují na biblickou zprávu, podle které směl nevěřící Tomáš při zjevení Syna Božího Ježíše položit svou ruku do rány v boku a tuto ránu také jako takovou pocítit. Tím se snaží odůvodnit, že zmrtvýchvstání muselo nastat tělesně, což je v rozporu s Abdrushinovými vývody.

ODPOVĚĎ: Je to obvyklý pohodlný způsob zdůvodnění církevních věřících, opírat se o místa v Bibli jakožto důkazy, kterým jen ve vzácných případech skutečně správně rozumějí a která také doposud nebyla vždy vykládána správným způsobem.

Kromě toho odkazy na záznam Bible nejsou vůbec žádným skutečným zdůvodněním, což snad bude každému samostatně uvažujícímu člověku jasné.

Ježíš nesl při svém zjevení mezi učedníky jako každý jiný zesnulý zpočátku již jen tělo z jemnější hmotnosti, ne však hrubohmotné. Aby mohl být Tomáš přesvědčen, že to skutečně byl Ježíš, byla Tomášovi poskytnuta milost moci se v tomto okamžiku dívat a cítit jemnohmotně, tedy nechat působit své vlastní jemnohmotné tělo.

Jemnohmotné tělo vidí a cítí u lidského ducha nacházejícího se ještě v hrubohmotné schráně skrze jeho hrubohmotné tělo. To vzbuzuje zdání, jako by to bylo hrubohmotné tělo samotné, které působí. Hrubohmotné tělo provádí při tom velmi často také vnější viditelné k tomu patřící pohyby, jde tak říkajíc souběžně.

Tak tomu také dnes může být při zcela jiných příležitostech, když člověk obdařený zřením a cítěním pro jemnohmotné po něčem sáhne a toto také jako samozřejmé cítí, co jiní vidět nemohou.

Nejinak tomu bylo u Tomáše. Viděl a cítil skrze své hrubohmotné tělo zevnitř svým tělem jemnohmotným a jeho orgány již zjasnělé, tedy jemnější tělo Ježíše, viděl a cítil proto také jeho ránu, aniž by to bylo hutné tělo z masa.

To je zcela přirozený postup, který, podporován světlými pomocníky a silami za účelem přesvědčení, zejména proto, že byl chtěn samotným Ježíšem, musel tím přirozeně na Tomáše působit.

Právě tento děj však hovoří dokonce velmi zřetelně pro to, že to nemohlo být všem učedníkům tak známé hrubohmotné, pozemské tělo Ježíšovo; neboť jinak by byla předem vyloučena každá pochybnost.

Ježíš musel tedy již také zevně ve svém jemnohmotném těle být jiného zjevu, což dalo povstat pochybnostem o jeho pravosti skrze rozdíl oproti jinak dobře známému pozemskému tělu, takže Ježíš chtěl ještě podat zvláštní důkaz, aby rozptýlil skrze změnu umožněné vzniklé pochybnosti.

To, co tedy chtějí podobní horlivci uvádět jako základ svého myšlení, nese ve skutečnosti v sobě důkaz o opaku! Je jen nutné se vzdát strnulosti líného chtění lpět na navyklém nebo naučeném, pak přijde při přemýšlení o tom ze všech stran osvětlující paprsek, takže člověk později nikdy nebude moci rozumět tomu, proč na to nepřišel již mnohem dříve.

A kdo pak vynaloží sílu, aby všechno navzájem tiše uvážil, tak shledá, že všechno mluví pro nové, a nic pro staré, vyplývající z mylného, líného myšlení nebo chytré vypočítavosti.

Pozemští lidé přece trvale zažívají dost, aby se při jen určitém uvažování mohli snadno vmyslet do skutečnosti. Kdo například ještě nikdy neprožil jasný sen, při kterém hrubohmotné tělo jako zúčastněné spolupůsobí hrubohmotně? Bije kolem sebe nebo pláče, vzlyká a křičí, sténá a mluví, zatímco sen, vlastní prožitek, zření a pociťování není vůbec hrubohmotného druhu, nýbrž ještě mnohem subtilnějšího a jemnějšího než jemnější hmotnost, která u zjasnělého těla Syna Božího během událostí s nevěřícím Tomášem přicházela v úvahu.

A přece je člověk během prožitku ve snu zcela přesvědčen, že je to hrubohmotného druhu, a jen při procitnutí přichází mu pak poznání, že tomu bylo jinak, přestože nachází ještě hrubohmotné důkazy v slzách a podobně.

Také takzvané „zjasnění“ není změnou něčeho stávajícího, jako například hrubohmotného pozemského těla, nýbrž odhalení, které dává vystoupit jemnějšímu tělu, skrze které může samotný lidský duch silněji prozařovat.

Zjasnění nevztahuje se přece také na pozemské tělo, nýbrž na člověka samotného, který je duchem, který po odložení pozemského těla a jiných na něm lpících kalných strusek začíná skrze své schrány zářit vždy jasněji.

Nastává nová doba, která odstraní všechny pochybnosti a dá povstat novému vědění o Bohu v čistším, živějším rouchu, což nezmenší velikost tehdejší oběti Syna Božího, nýbrž ji postaví do ještě mnohem zářivějšího světla, protože se lidský duch v tom stane vědoucím a nesetrvá v tom jen v nejasné víře, která v sobě nenese žádnou živoucí sílu.

Translation © Jaroslav Peroutka, 2012 - 2024