Doznívání k Poselství Grálu 2
od Abdrushina
9. Zachraňující touha
Veliká touha proniká skrze všechny pozemské lidi, kteří v sobě nejsou ještě zcela ztraceni: touha po osvobození jejich ducha!
Jak toto osvobození má probíhat, o tom nemá nikdo jasno. Všichni mají po tom jen touhu, která se nápadným způsobem stále více zesiluje.
A to je zvláštní: tato touha ukazuje se v tak rozličných formách. Na mnohé duše pokládá se únava, jiné cítí smutek, který nemohou pochopit, velmi mnohé se vidí zachváceny neklidem, který jim působí starost, naproti tomu jsou také ještě takové, které v sobě nesou tušení velikého citu štěstí, aniž by pro to znaly důvod.
Velké množství však jde jako v opojení, jsou velmi lehce vznětlivé, nedůvěřivé, podrážděné, a v tak mnohých probdělých nocích vyvstává před nimi děsivý obraz jejich méněcennosti, jejíž rozšklebená bezvýraznost činí je bezradnými, což je opět vybičuje k lačnosti po vlivu a po moci, aby tím vyplnily tuto stále očividněji se odhalující mezeru.
Čím více se lidé tohoto druhu vidí duchovně nezadržitelně tonout, tím křečovitěji se upínají ke zdání! Celé jejich smýšlení může usilovat již jen o prázdnou povrchnost, která je oděna do velikých slov, aby ve vysilujícím opojení z požitků nebo oslav na okamžik otupili stále více vpřed se tlačící pocit vlastní méněcennosti.
Nejsou při tom vyhledávány vždy jen požitky tělesného druhu, nýbrž jsou také požitky falešného chtění vládnout, v uspokojení lačnosti po moci nebo ješitnost, která se může projevovat v rozličných druzích, od neovládané, svévolné brutality až k nejsměšnějším hříčkám, které se mohou zdát jako neškodné, avšak přece ve skutečnosti neškodnými nezůstanou, když se takovému zahrávání snaží postavit do cesty překážka.
Všechno dětinské, jak známo, skrývá v sobě přece ukrutnost, jakmile jde o to, vynutit si uspokojení.
Nakonec propukne u všech těchto klesajících, ztracených v pocitu své neschopnosti bezdůvodně nenávistný vztek vůči těm lidem, kteří v sobě nesou ještě něco hodnotného a projevují pravou schopnost.
Závist jim nedovolí, aby se pak s těmito lidmi mírumilovně spojili, aby využili jejich blahodárné schopnosti, ledaže by se napřed zapřisáhli naprostému zotročení.
Avšak ani to by takto vnitřně bičovaným nepřineslo žádný pokoj, protože posuzujíce podle vlastních chyb slovu druhého nedůvěřují a kromě toho se také ještě obávají, že by brzy podlehli jejich schopnostem.
Bojí se, že schopnost druhých nemůže přece časem zůstat trvale skryta, jasně vyjde najevo, čímž jejich vlastní neschopnost se tím pak jen ostřeji projeví. To pak může ješitnost snést ze všeho nejméně. Již myšlenka na to vzbuzuje rozčilení, které může pomýšlet jen na zničení.
Tak stupňuje se závistivá nenávist až k posledním výstřelkům duchovně klesajících: nevypočitatelnému, nespravedlivému běsnění naprosté nerozvážnosti: osudu tyranů!
Avšak mezi takovými tyrany nemáte si snad představovat jen vůdce velkých národů; neboť tím nepoukazuji na jednotlivé osoby, také nedávejte před sebou vyvstat snad Nera ani nejnižší hanbu takzvaného křesťanství z časů Bohu nepřátelské církevní inkvizice, nýbrž máte jen pozorovat a učit se v současnosti, abyste se stali duchovně svobodnými lidmi, jaké vás Stvořitel chce mít!
Chci vám tím otevřít váš duchovní zrak; neboť Stvořitel mluví k vám v tomto čase v každé události, tak jasně jako ještě nikdy, abyste na tom zráli v duchu!
Tyrany můžete najít všude, v povoláních, ve společnosti, v rodinách! Je jich nyní mnohem víc než kdy jindy; neboť všichni lidé stojí v soudu! Proto vyvíjí se také všechno rychleji, silněji, než to kdy bylo.
Dbejte doby a také znamení, která vám svými vysvětleními označuji. Přinese vám to velký užitek, pokud všechno v sobě necháte dojít k prožití!
Podávám vám svým líčením stav nynějšího lidstva, tak, jaké dnes je, aniž by to samo vědělo.
Je již rozděleno do dvou určitých skupin. Jedna skupina jsou prvně jmenovaní, jejichž duše proniknuté touhou bezděčně očekávají něco, co ony samy ještě nemohou pojmenovat, protože čas pro to teprve přijde.
Druhá skupina je tvořena naposledy jmenovanými, kteří spějí k zániku, který si podle všesvaté vůle Boží musí sami připravit. K této skupině náleží také ještě všichni ti, kteří se z lenosti nebo ze svobodného chtění sbratřili s tonoucími.
Toto dění je již rozdělením celého pozemského lidstva na kozly a ovce, jak bylo kdysi zaslíbeno!
Veliký základ splnění k soudu je již dokončen, a lidé o tom nic netuší! Žijí opojeni svými představami ve snění o velikosti a důležitosti svého bytí … až ke konci, který je velmi brzy probudí ke skutečnosti, tím k odpovědnosti za každou myšlenku, každé slovo a každý čin!
To všechno je pro lidi nepředstavitelné, protože si to představují mnohem menším, než jak se to děje, a přece sami sebe se snaží hodnotit za mnohem větší, než skutečně jsou.
Bylo by zcela zbytečné podávat velký obraz o budoucnosti. Užitek vám přinese jen to, když se dozvíte o tom, co se děje nyní, když poznáte přítomnost a z ní sklidíte pro budoucnost bohaté ovoce!
Buďte bdělí, pozorujte a zkoumejte, aniž byste se v tom sami utápěli! A k tomu vám dávám vysvětlení; neboť máte umět vědomě prožít všechny změny. Kdo to promešká, netuší, jakého zisku se tím pro sebe vzdal.
Pochopte má slova a rozhlédněte se kolem sebe! Jako šupiny spadne to pak z vašeho zraku.
Původ všeho toho, co jsem dnes uvedl, které necháva třídění stále jasněji vystoupit, není lidem znám, přestože sami na sobě musí toto dění prožít. Je také zcela nemožné, aby se mohli nějak uchránit před následky nebo aby něco na tom mohli změnit, ledaže by změnili sami sebe! To samo o sobě mohlo by jim zjednat úlevu, nic jiného na světě.
Všichni jsou podrobeni tomuto dění, ať už se mu vzpírají, nebo podvolují, a rovněž i vy, každý jednotlivec. Bezpodmínečně jste mu vydáni. To všechno je však jen začátek, který se nakonec s hrozivou rychlostí vystupňuje. Ke konci, který může být a bude pro mnohé jen koncem s největší hrůzou, pro málokteré bude koncem, který přinese duchovní osvobození od pout, která na nich spočívají po tisíciletí jako jimi samými vynucený osud, kterému musí být dnes vydáni.
Avšak pro zachraňující touhu, jakož i pro postup k ostré hranici počínajícího sebezničení je příčinou stejná síla: tlak Světla z Prasvětla, Svatá vůle z Boha!
Ta je k velikému obratu lidstva posílena tak, že nyní očisťujíc a všechno opět nutíc do jednotného zachvívání harmonických zákonů stvoření proniká světy a nyní uchopuje také ještě tuto zemi jako poslední dílo, neúprosně pevně ji držíc v sevření, vybavujíc uzavření kruhů všeho toho, co se na ní odehrálo, aby ničíc, nebo také pozvedajíc vyhladila to, co se již nechce zachvívat v Jeho neochvějných zákonech, oživujíc to, co se do nich snaží ochotně vřadit.
Co nyní budete na základě těchto vysvětlení vidět, abyste na tom dozrávali, jsou první pozemsky viditelné účinky obrovského tlaku Světla, který na zemi nikdy nebyl!
Brzy a ve stále rychleji nastávajícím postupu řadí se nyní ostatní účinky, nezadržitelně, dokud nakonec také vaše země nebude očištěna od všeho falešného a od všeho toho, co by se nechtělo vřadit do Božích zákonů, aby dalo přednost vlastnímu chtění a myšlení.
Vám může v této době prospět vědět jen to, co jste sami schopni pozorovat, a proto vás upozorňuji na nynější základní dění pro konec soudu; neboť to rozděluje všechny lidi na tonoucí a ty, které lze zachránit!
Nesčíslná jsou znamení, která zvěstují počátek konečného soudu, avšak lidé spěchají kolem nich v domnění či sebeklamu, že to všechno přece již často bylo.
Avšak zapomínají přitom vzájemně srovnat poměry, za kterých se to či ono již dříve stalo. Jsou v tom velmi velké rozdíly, které se nesmí přehlížet, pokud se má usuzovat správně.
Především nesmí člověk být také tak bázlivý, zbabělý nebo povrchní a nesmí chtít jít nevšímavě kolem bezpodmínečně nápadného množství událostí, ať už to jsou přírodní, nebo hospodářské katastrofy, vraždy a sebevraždy, politické zmatky, boje o pozemskou moc mezi státy a církvemi a ještě mnoho jiného.
Ještě nikdy nebylo současně v tak bohatém množství všechno to, jak je tomu dnes. Již to samo o sobě muselo by dát každému uvažujícímu poukaz na zrychlená vybavení, která se viditelně hromadí, muselo by to vzbudit tušení mocného uzavření ohromného světového kruhu skrze vyšší moc, než jakou je lidská vůle a schopnost, a s tím spojené odplaty.
Falešné v tom zahyne, zůstane jen dobro. Avšak dobré nebo falešné není při tom měřeno podle lidského mínění, nýbrž jen podle mínění Boha!
Lidé tak zůstávají, jak sami chtějí, ve všem bez nejmenšího tušení! Ze strachu, z povrchnosti a lehkomyslnosti, nebo také z domýšlivosti. Ne na posledním místě stojí při tom zde duchovní lenost. Dokonce i velmi mnoho hledajících Světlo nemůže se od ní zcela osvobodit. Poukazoval jsem již v poslední přednášce na duchovní lenost, která jde dokonce tak daleko, že ani rozumoví chytráci nechtějí skutečně „přemýšlet“ o věcech, které nesměřují k jejich ctižádostivým pozemským cílům!
Lidé nechtějí chápat a všechno poznávají teprve, když poznání již pro ně nemá žádný účel. Všechno volání ze Světla k probuzení je proto marné.
Bezmyšlenkovitě dovolávají se lidé při všem pro ně novém na varování před falešnými proroky v době pozemského bytí pravého velikého pomocníka ze Světla, který současně vybavuje soud.
Bezmyšlenkovitě o všem mluví a lze při tom vidět prázdnotu a nezralost duší, bezcennost takovýchto lidských duchů pro další vývoj, protože svou leností zmeškají každou možnost vzestupu a novému zjevení se položí do cesty jen jako překážka, takže láska ze Světla nemůže nalézt žádný průchod k záchraně.
Kdo z lidí si ujasňuje, že falešnými proroky nemůže být jednostranně míněn jen pojem nositelů nových zjevení, nýbrž že tím může být dotčen každý jednotlivec z těch, kteří předstírají, že mohou splnit i jen část toho díla, které očekává sílu zaslíbeného Vyslance Světla.
Tím nejsou míněni také jen ti, kteří ujišťují, že chtějí být znovuzrozenými Spasiteli, což samo o sobě nejenže zřetelně ukazuje vlastní nevědomost o úkolu zaslíbeného Syna Člověka, nýbrž to postihuje daleko více z nich.
Aby to však bylo možné posoudit, musí předcházet jiné vědění: Vědění o skutečném úkolu zaslíbeného Syna Člověka na zemi!
Na tom, když to rozvážíte, již vázne všechno. Není žádného člověka na zemi, který by o tom měl skutečné vědění! Mnozí sice již o tom mluví po staletí, avšak skutečné vědění o tom schází. Každému tazateli je odpovídáno nepochopenými slovy z Bible, která nedávají žádné vysvětlení, a tlačí se do popředí opět jen kolísavé tápání všech lidí, kteří chtějí být vědoucími, aby se to zřetelně projevilo.
Falešným prorokem je ve skutečnosti ten člověk, který se opovažuje tvrdit, že může vykonat něco z toho, co je vyhrazeno zaslíbenému Božímu Vyslanci!
A těch je dnes mnoho tam, kde se jedná o pozemské působení, nejen o poučení; neboť zaslíbený bude přece jediným a pravým pomocníkem lidstva v jeho duševní a pozemské nouzi!
V pravou hodinu poznat falešné proroky nebude lidem příliš těžké, protože to sami na sobě musí prožít, aby dospěli k poznání, poněvadž slovům by přece předem nevěřili.
Veškeré dílo těch lidí, kteří jako falešní proroci lidem slibovali něco, co jim nemohou dát, se nyní bezmocně zřítí nebo vůbec nevznikne, v čemž lidstvo musí poznat, i když v hořkém prožití, že důvěřovalo falešným slibům a věřilo předstíraným schopnostem, kterých nikdy nebylo.
To jsou tedy skuteční falešní proroci, jací jsou ve zvěstováních míněni, protože těm, kteří jim věřili, musí se dostat hořkého prožití v bolestném zklamání.
Ty však, kteří se vydávají za znovuzrozeného Ježíše, nelze vůbec počítat k falešným prorokům, nýbrž jsou jen lháři, kteří sami nemají ani tušení o úkolu Syna Člověka, tím méně mají schopnost k tomu, aby mohli započít jen nejmenší část z něj. Oni ani nevědí, že Ježíš a Syn Člověka nejsou jedna osoba, nýbrž dvě různé osoby, lidsky vyjádřeno, i když jsou jedno v tom smyslu, jak to Ježíš o sobě řekl: Já a Otec jedno jsme!
Je zvláštní, že to nechce pochopit také tak mnohý křesťan, který přece neustále samozřejmě a také správně mluví o trojjedinosti Boha, trojici, a přece jednotě! A Ježíše, který je částí této trojice, bez rozmýšlení odděluje jako pro sebe sama stojícího a samostatně působícího, jako Spasitele v osobě. Nemá v tom tak zcela nepravdu, avšak nechápe to! Neuvažuje také nad tím, protože je v duchu příliš líný.
Avšak jděme ještě o něco dál. Člověk, který odmítaje poukazuje na falešné proroky, musí také vědět, že vynořující se falešní proroci jsou právě jedním z mnoha znamení, která zvěstují vystoupení skutečného Vyslance!
Ano, pak musel by přece skutečně hledající přinejmenším stát na stráži, aby nezmeškal toho pravého! Nesmí mu to dopřát žádného klidu a musí se pobídnout k nejvážnějšímu zkoumání všeho nabízeného, aby se mohl stát přicházejícímu bez váhání pomocníkem, a ne snad místo toho překážkou na jeho cestě! Nebo dokonce pohoršením!
On, pozemský člověk, musí se snažit ho poznat! To je pro něj Bohem podmíněný úkol, aby se tentokrát osvědčil být hoden svatého Slova. V tom si však počíná také člověk, který se nazývá hledajícím, příliš povrchně, když se hledající pozorují a zkoumají. Avšak nejen lehkomyslnost, nebo lépe navyklá povrchnost skrze duchovní lenost je k tomu důvodem, nýbrž právě v hledajících hovoří v první řadě ješitnost, domýšlivost!
Tato slabost samotná strhne větší polovinu všech lidí, kteří se nazývají hledajícími Světlo, do zkázy! A není jich škoda; neboť jsou to pokrytci, protože k tomu nepřistupují s tou vážností, která Slovu z Boha náleží, a chtějí se jen slunit v ješitné snaze, která zcela postrádá pokory.
A pokora jediná otevírá bránu k poznání všeho toho, co přichází ze Světla!
Avšak přejdeme-li také přes tuto skutečnost, pak zůstává pro mnohé stále ještě zdánlivě nepřekonatelný bod: Jak si hledající představují tohoto zaslíbeného v jeho pozemském životě a v jeho „příchodu“! Výrazem „příchod“ je v tomto případě míněno „vystoupení“; neboť že nespadne hrubohmotně již jako muž z nebe, je přece snad každému člověku jasné, také že se nezjeví jako dítě.
Oni si vpravdě nepředstavují vůbec nic! Přece však pro to stanovují od začátku dosti úzce omezené podmínky se svými nezformovanými nadějemi nebo očekáváními!
Zcela v popředí již stojí přání, že by mohl vzejít právě z jejich kruhů! Jinak si to vůbec nemohou myslet, protože se domnívají mít na to přednostní právo, poněvadž oni přece věřili na jeho příchod dříve než ostatní.
Musí je samozřejmě přijmout, to je jeho povinnost; neboť k tomu přece přichází jako pomocník v nouzi, dokonce se má snad jimi nechat vést; neboť on je přece cizincem na zemi a potřebuje starostlivé rady, které mu svými již nashromážděnými pozemskými zkušenostmi nabízejí! Tak by mu rádi zajistili budoucnost, za kterou jim má děkovat, a pak by je již také neminulo zpětné požehnání.
Zkrátka, všechno myšlení, všechno chtění je čistě pozemské, v rámci jejich malého pozemského smýšlení, jejich pozemských pojmů, promísených s mnoha tichými přáními.
Neuvažují, že on musí mít na začátku nasbírané již své vlastní zkušenosti a do té doby být úplně nepoznán, aby zůstalo zcela vyloučeno jakékoliv ovlivnění, nýbrž lidé se musí ukázat takovými, jakými skutečně jsou, ve všech svých slabostech, svých chybách a ve všem zlu! Také vůči jemu samotnému.
Že toto všechno může nastat jen v nejpřirozenějším a nejprostším rámci každodennosti a v nejskutečnějším prožití, tak dalece lidské uvažování nesahá. V nejbezdůvodnější povrchnosti a vlastní lhostejnosti pěstuje se očekávání zvláštního, ne pozemského, neobyčejného dění! K tomu ještě velmi nápadného.
Proč? Z toho nikdo neskládá účty. Také nikdo nepřemýšlí nad tím, že by se právě proti nápadnému ihned postavilo všechno, co se domnívá zde mít určitou moc a vliv, vůbec nehledě na to, že nápadné by nikdy nemohlo obdržet příležitost k hlubšímu nahlédnutí.
Není tomu tak, že ze Světla přicházející může snadno prohlédnout nebo zcela chápat malost v myšlení a zlé chtění pozemských lidí; neboť zlo je Světlu cizí a nepochopitelné. Nerozumí přece často rodiče svým dětem, které jsou s nimi stejného druhu, zatímco Světlo zůstává zcela cizorodé všemu lidskému.
Jen s velikou námahou, ve vlastním prožití a utrpení, může Vyslanec Světla nabýt poznání veškerého zla na zemi a především každého zlého chtění, avšak pochopení pro to nikdy, protože zlu nelze vůbec rozumět, poněvadž nemá žádného opodstatnění k existenci ve stvoření.
Tomuto „příchodu“ již musí tedy předcházet dlouhý pozemský čas poznávání všeho lidského zla a také všeho lidského myšlení, protože s tímto příchodem má již nastat soud a pak pomoc. A pomoc může poskytnout jen ten, kdo přesně zná slabosti a síly.
To všechno je velmi jednoduché a to by si mohl, ba musel říci každý člověk, pokud by pro to nebyl příliš duchovně líný a k tomu příliš lhostejný. A lhostejný je, protože jako hledající sice o tom mluví, avšak nesnaží se to ve svém srdci spoluprožít.
Schází jakékoliv spojení niterného cítění se slovy, a tím každá opravdová opora. On hledá! To je u něho to jediné, co nemůže být označeno jako lež. V označení „hledat“ spočívá také již odpověď, že nic nenalezl.
Avšak protože je ze Světla zaslíbeno, že ten, kdo vážně a v pokoře hledá, také podle zákona nalezne, tak to ukazuje, že hledající, kteří se dnes takto nazývají, nejsou žádnými opravdovými hledači, že jim všem k tomu chybí hlavní věc, pokora!
A tu u těch, kteří se dnes nazývají hledajícími, skutečně nelze nalézt, a tím méně právě tam, kde je o pokoře hovořeno! Lidé již vůbec neví, co je pokora v duchu, protože v sobě ducha drží uzavřeného skrze svůj rozum, který zná pouze domýšlivost a ješitnost a nad pokorou se jen usmívá.
Avšak dost o tom. Je zde čas, kdy se všechna domýšlivost v sobě žalostně zhroutí v bědujícím utrpení, takže člověk musí sám ze sebe dojít k pokoře, nebo se zhroutit, aby již více nemohl povstat. Prožití je ještě jediná pomoc pro lidstvo, které nechce slyšet!
Hledající nebo ti, co čekají na splnění, vžili se tak do vlastních myšlenek, že již vůbec nedbají na něco jiného a předem ke všemu přistupují s nedůvěrou, majíce již na jazyku odmítnutí toho, co neleží v rámci jejich přání. Nedojdou nikdy k poznání bez největší nouze!
Tisíceré věci jsou předem proti, nic pro! Mnozí bezpodmínečně předem stanovují podobnost života v současnosti s dobou Syna Božího Ježíše před dvěma tisíci lety! Očekávají putování zeměmi plné odříkání, aniž by se zamysleli, co by asi tomu dnes řekly úřady!
Dnes se také nemůže člověk tiše sebrat jako dříve, aby v ústraní získal soustředění k probuzení. Tím by mu nastaly veliké těžkosti, které nelze zčásti vůbec překonat!
Avšak také při překonání všech těžkostí nebylo by to možné, aniž by nevzbudil podezření nemoci nebo pomatení. Vůbec nemluvě o zhoubné a bezohledné senzacechtivosti mnohých novin, které často v nedostatku jakékoliv morálky a nejprostšího cítění práva jsou schopny konat přímo neuvěřitelné.
Také to, čeho se dříve ještě dbalo a každému člověku bylo přiznáno jako osobní právo, co se ještě považovalo za pochopitelné a přirozené v těchto věcech, tam by se dnes nacházely jen důvody k podezřívání ze samého strachu, hlavně před odlišným myšlením, nebo nejpoctivějšímu chtění by se přikládaly jen nejpodvodnější úmysly, protože veškeré myšlení nynější doby je otrávené!
Avšak je nezvratnou jistotou, že jen ten může o svých bližních smýšlet vždy špatně, kdo sám v sobě má špatnost! Z toho se žádný člověk nevymluví. Jen ten, kdo nedrží slovo, bude očekávat nebo předpokládat nedodržení slova od jiného, lhář lež, zrádce zradu! A tak tomu je se vším, je to nezvratným zákonem!
Dnes je to mnohem horší než v oné době, kdy Ježíš putoval zde na zemi, a dnes se nedá z toho nic opakovat. Všechno musí nyní nadejít zcela jinak, to je samozřejmé.
Avšak přesto si lidé nechtějí představit Božího Vyslance ve fraku nebo v autě, zatímco přece musí vědět, že také Ježíš nepřišel v kněžském rouchu, nýbrž chodil dobře oblékán podle tehdejších oděvů a také žil podle tehdejší doby. Na slabých nohou stojí všechno to, co je při tom vlastně lidmi očekáváno, a nic z toho se nenaplní, protože Bůh se ve splněních neřídí podle přání lidí.
Lidé však stojí všemu Božímu dění příliš daleko vzdáleni a přemýšlí příliš pozemsky malicherně, než aby se ve svých představách mohli ještě přiblížit přicházejícímu uskutečnění. Stojí stranou od Pravdy, jak tomu bylo vždy. Největší část však nemá beztak vůbec žádný čas ani chuť se tím zabývat! Jako vždy, když lidstvo mělo přijmout něco ze Světla nebo pro svou spásu samo něco učinit.
Nejprve u nich přichází pozemské, a na to ostatní nezůstává při stále více stoupajícím spěchu žádný čas! A když jednou nastane hodina klidu, tak chtějí tito zbytečně tak uštvaní lidé jen rozptýlení nebo sport k vyrovnání, nic víc.
Pravím vám, vy lidé, hlavní věc jste pro sebe zmeškali a vaše rozdělení k soudu je již dokončeno! Vy sami jste se rozdělili pod zesíleným tlakem ze Světla, který všechno vybavuje v nejsvětější vůli Boží. Bez odkladu jde to nyní ke konci! Avšak konec je jen pro malou část novým životem v lesku milosti lásky vašeho Stvořitele, pro všechny ostatní však věčným zatracením a pádem do rozkladu. Nezůstává vám také již žádný čas k navyklému dlouhému rozvažování, které doposud ještě nikdy nezrodilo rozhodnutí. Jste příliš líní pro skutečný život a k obratu vám schází s pokorou všechno.
AMEN.
Translation © Jaroslav Peroutka, 2012 - 2024