Odpovědi na otázky

117. Útoky církví a sekt

OTÁZKA: Jedna odpověď na otázku v sešitu 6 mne podnítila k otázce nové: Přece by muselo být pro Abdrushina snadné, aby osvětlil všechny slabiny a nedostatky církví nebo sekt, čímž by jejich útoky snad již z chytrosti utichly.

ODPOVĚĎ: Tazatel ode mne očekává, že se v tomto pustím obvykle temnými a zavrženíhodnými cestami, které tak označují nepřátele? Sice bych to mohl učinit a naplnit tím svazky, avšak můj úkol v tom nespočívá, nýbrž jím je ukázat vážným Boha a Pravdu hledajícím lidem cestu a tím jim pomáhaje nabídnout to, co hledají.

To vysvětluje také tak mnohou otázku, proč se skrze obvyklou reklamní cestu nesnažím najít čtenáře a stoupence a nerozšířím tak rychle jejich kruhy.

Nabízím hledajícím, avšak neagituji. Kdo skutečně hledá, ten nalezne! On nalezne, protože je to tak Bohem chtěno a pomocné síly ze světlých výšin k tomu každého vážného hledajícího vedou. Tytéž síly pomáhají tím také mně a lidstvo se musí v pravou hodinu dozvědět, že já stojím ve svaté ochraně Boha. Tím bude pak sama od sebe zjevná také falešnost všech útoků a konec toho bude takový, že právě tyto útoky a všechno podobné konání nejvíce přispějí tomu, že můj úkol urychlí, přestože zamýšlely pravý opak.

Spočívá to v Božím zákoně, že v této době také temno se svými zlými úmysly musí proti své vůli sloužit Světlu.

Mé vlastní vědění v bezpodmínečné důvěře v mé poslání a jeho východisko mi dává právo také navzdory prosícím lidem mlčet k útokům a ponechat lidem samotným pro sebe se rozhodnout, zda chtějí věřit nevraživostem. Při tom přece potřebují myslet jen na slova Syna Božího Ježíše:

„Na jejich dílech máte je poznat.“ To je souznačné s: „Na způsobu jejich působení máte je poznat!“

Poznání pravého druhu protivníka není pak přece již tak těžké.

Kromě toho se takovými pokusy útisku a pronásledování těžce hřeší právě proti jednomu z hlavních zákonů Božích: Člověk má mít při svém rozhodování svou svobodnou volbu, což je neoddělitelné od jeho odpovědnosti; neboť kde je odpovědnost, musí být také svobodná schopnost rozhodování! Avšak ta přestává tam, kde je podvázána svoboda zkoumání a uvažování z míst, která si tím dosti jasně a viditelně snaží udržet jen svůj vlastní vliv.

Kde je skutečně Pravda, tam může být klidně osvětlována, protože se není čeho bát a protože přece také není žádný důvod horlit proti něčemu jinému nebo novému. Naopak, cokoliv jiného může Pravdu jen upevnit.

Je člověku tou nejsvětější povinností, aby v poznání Boha, jakož i ve svém duchovním vývoji kráčel kupředu. Každé podvázání toho a připoutání na stávající je stavem klidu, který má za následek úpadek. Rozumově vědecké bádání a objevování kráčí stále neochvějně vpřed a jestliže s ním duchovní vědy nedrží stejný krok, musí být časem otřeseno a dojde ke kolísání, protože schází vyrovnání v harmonii obou těchto různých druhů, které mají jít ruku v ruce. Koncem je pak nevyhnutelné zhroucení, protože rozumově vědeckému schází jemu nutná živoucí duchovní opora; neboť mystika není schopna ji rozumovému vědění poskytnout.

Zdánlivě nepatří tyto poznámky k otázce, avšak jen zdánlivě. Ve skutečnosti prohlubují smysl odpovědi a doufám, že to mnohý člověk pochopí.

Translation © Jaroslav Peroutka, 2012 - 2024