Odpovědi na otázky

93. Trestá Bůh?

OTÁZKA: Proč Bůh trestá někdy tak tvrdě?

ODPOVĚĎ: Bůh netrestá vůbec! Také nevyhrožuje a také nevábí! To všechno jsou falešné lidské názory. Také deset přikázání, která byla dána skrze Mojžíše, jsou pouze ukazatele cest k tomu, jak může člověk dojít k blaženému životu. Tresty ukládá jen člověk ve svém společenském uspořádání. Jako všechno skrze něj vymyšlené však žel ve falešném způsobu, nedokonale, s ještě mnohem nedokonalejším provedením. Slovo trest vymyslel vůbec jen člověk sám ze sebe ve svém omezeném chápání.

Vezměme příklad značně pozemského druhu, aby to bylo snáze srozumitelné: Nějaký obchodník se spojil s jiným. Jeho přítel je prozíravější než on a má lepší znalost lidí. Obchodníkem tázán na důvod rozličných obchodních potíží, varuje tento přítel a dává radu, co možná nejrychleji rozvázat obchodní spojení, protože společník chová špatné úmysly a chce bezohledně jít za svým ziskem v neprospěch obchodníka. Přítel řekl obchodníkovi krátce a jasně, že při neuposlechnutí jeho rady utrpí velké ztráty. Obchodník nedodrží však tuto radu, protože nemohl ještě poznat žádné náznaky pro pravdivost obav přítele. Teprve o několik let později naplní se varování tohoto přítele. Obchodník utrpěl velké ztráty skrze svého společníka, který krajně nejšikovnějším způsobem mohl provést předem dobře promyšlený plán k jeho škodě. Obchodník nazval to nyní trestem za to, že neslyšel varování svého přítele, a snažil se tuto odplatu chápat jako trest za to.

Tak stojí lidé vůči Světlu. Jsou jim odtud posílána včas mnohá varování, jejichž uposlechnutím se mohou uchránit před tak mnohým zlem. Nyní si však představují, že je to Boží trest, když je zasáhne jimi zaviněné zlo, které se muselo projevit skrze nechtění slyšet nebo neposlušnost. Domýšlí si ještě, že jsou kdo ví jak velcí, když tento „trest“ s trpělivostí snáší, a očekávají za to od Boha zvláštní odměnu, ať už také jen ve vjemu vnitřního povzneseného bytí své dobroty. To všechno je sebeklam a lež; neboť Bůh je tím netrestá, nýbrž oni sami si ve své tvrdošíjnosti toto zlo vytvořili. Ze Světla může být pozorováno, když nějaký člověk nebo celé lidstvo se vydá falešnou cestou, která přece bezpodmínečně musí vést ke zcela určitému konci. Tento konec, který člověk mnohdy nemůže vidět, nebo lépe řečeno nechce vidět, je ze Světla přesně poznán. Člověk nebo lidstvo jsou varováni. Když na to nenásleduje žádné vyslyšení a lidé tvrdohlavě pokračují svou cestou, tak je přirozené, že za určitý čas musí dojít k tomuto konci. Tento konec je však přivozen ne jako trest ze Světla, nýbrž byl již připraven volbou cesty skrze lidi a Světlo se jen snažilo lidi od toho zadržet, dovést je na jinou dráhu, kde by se špatný konec obešel a bylo by možné očekávat konec radostný. Bůh tedy netrestá, nýbrž člověk si všechno při tom zaviní sám, když se nechce nechat varovat. Proto je velikým rouháním říkat: „Bože, jak tvrdě trestáš!“ A také falešné žalovat: „Jak může Bůh něco takového připustit!“ —

Translation © Jaroslav Peroutka, 2012 - 2024